Rjúnosuke Akutagawa - Tělo ženy

21. června 2006 v 9:48 | scz |  Čtenářský deník - snad pomůže!
Rjúnosuke Akutagawa

Tělo ženy a jiné povídky

Soubor sestavil a z japonských originálů přeložil a poznámkami opatřil Jan Levora. Doslov napsala Alice Kraemerová. Obálka Libor Hofman. Sazba Lukáš Táborský. Technická redaktorka Kateřina Tvrdá. Vydala Mladá fronta jako svou 6 355. publikaci. 132 stran, vydání první, Praha 2005.
Rjúnosuke Akutagawa (1892 - 1927) patří mezi nejvýznamnější japonské novelisty a esejisty. Je považován za mistra umělecky i jazykově vytříbené moderní japonské povídky a novely. Ve svém díle zdařile spojil klasické znalosti s moderní technikou výrazu, tradiční japonské i v Japonský dříve neznámé evropské prvky. Celkem napsal na 150 povídek, z nichž každá má svůj vlastní styl a náladu. Náměty k řadě próz čerpal ve starých klasických japonských sbírkách a kronikách. Patří mezi nejčastěji překládané japonské autory v zahraničí; japonský režisér A. Kurosawa natočil podle jeho dvou povídek slavný film "Rašómon".
Obsah díla:
Kniha obsahuje celkem deset povídek, které Rjúnosuke Akutagawa napsal v letech 1919 - 1926. Každá z nich má své osobité kouzlo a předkládá čtenáři s jemnou ironií a melancholickou skepsí nadčasová dramata pocitu viny, pochybností, zrady a hrabivosti, vycházející z osobních zážitků a úvah autora i dávných mystických příběhů, přenesených do autorovy současnosti. Hloubka a originalita pohledu, s jakou se umělec dívá na věci kolem sebe, je nejvtipněji a nejstručněji vyjádřena v titulní povídce "Tělo ženy".
Močál - Pojednává o muži, který jednoho deštivého odpoledne na výstavě obrazů objevil v jedné z místností malou olejovou malbu. Její název byl "Močál". Malíře ztěží někdo vůbec znal. Na obraze nebylo nic než kalná voda, vlhká zem a z ní hustě rostoucí tráva a stromy. Vypadal nezajímavě a při zběžné prohlídce výstavy o něj většina návštěvníků doslova ani nezavadila pohledem. Malíř však nepoužil vůbec zelenou barvu. Kam se člověk podíval, všude jen jedna barva - kalná žluť. Návštěvník se snaží přijít na pohnutku malíře, proč se vyhnul klasickému vyobrazení močálu a proč použil zrovna tuto barvu a zároveň v něm objevuje jeho ukrytou sílu. Při jeho rozjímání ho vyrušil redaktor kulturní rubriky jednoho deníku a ptal se jej co si o tom obrazu myslí. Když mu návštěvník řekl, že je to mistrovské dílo, redaktor se mu vysmál. Také mu řekl, že malíř již zemřel a podle jeho slov i před smrtí jako by nežil, byl prý šílený. Návštěvník si avšak navzdory novináři obraz koupil, jako díky neznámému umělci, že obětoval život.
Pochybnosti - Povídka pojednává o uznávaném odborníkovi v oblasti etiky, který jel přednášet do města Ógaki v prefektuře Gifu. Bydlel v letní vile místního boháče, poblíž hradu Koroku ve čtvrti Kuruwamači, v místě na hony vzdáleném od lidského ruchu a shonu. Jednou večer jako obvykle seděl pohroužený do čtení, když do jeho pracovny vstoupil mu neznámý asi čtyřicetiletý muž. Jmenoval se Gendó Nakamura. Přišel poprosit o radu, o názor co je podle něj - mistra etiky - dobré a co zlé na jeho chování. Začal mu vyprávět příběh o sobě a své manželce Sajo. Neplanuli k sobě zrovna horoucí láskou, ale byli šťastni. Jednoho dne přišlo zemětřesení. On byl venku a jeho žena vevnitř. Sajo zavalil dům a ona se octla uvězněná pod jedním z trámů. Gendó ji nemohl vytáhnout, když náhle dům začal hořet. Vyděsil se, že by jeho žena uhořela za živa. Jeho žena mu řekla jen: "Drahý..." Poté zvedl ze země střešní tašku a začal s ní bít ženu do hlavy. Několik let truchlil, až se rozhodl znovu se oženit. Pocit viny ho ale neustále pronásledoval. Dokonce si uvědomil, že Sajo zabít chtěl. Pak se dozvěděl, že jedna paní ze sousedství byla uvězněna stejně jako Sajo a když dům začal hořet, trám se prohořel a ona unikla smrti. Toto tajemství si s sebou nesl až do chvíle, kdy stál před oltářem se svou nastávající. V tu chvíli se přede všemi ke všemu přiznal.
Tělo ženy - Jang Moa jedné letní noci probudilo nesnesitelné vedro. Všiml si, že po posteli leze veš. Pozorujíc veš, Jang začal přemýšlet jaký je vlastně svět takové vši. Vžil se do ní a lezl po těle své ženy. Zastavil se pod prsem a poprvé od okamžiku, kdy se stal vší, dokázal vnímat krásu své ženy. Na konci zdůrazňuje, že umělec se musí umět dívat jako veš nejen na krásu ženského těla.
Kouzlo magie - Pojednává o muži, který jede za mistrem magie, Mačiramem Misrou, aby se od něj něčemu přiučil. Misra mu zdůraznil, že pokud chce doopravdy naučit umění magie Hasana Chána, musí v sobě nejdříve překonat chamtivost. Naučil ho tedy pár kouzlům. Muži se zdál sen, který je líčen jako skutečnost, avšak je to Misrova zkouška, ve které neobstál a hamižnosti se poddal.
Cibule - Pojednává o autorovi, který musí na posezení napsat povídku, na kterou mu další den končí uzávěrka. Je o číšnici Okami, o jejím skromném životě, o jejích radostech a strastech, o její kolegyni Omacu, která jí dělá samé schválnosti a také o její první lásce k Tanakovi, rádoby umělci. Jednoho večera si Okami a Tanaka vyjdou a při procházce po nočních uličkách náhle Okami uvidí obchůdek s ovocem a zeleninou. Za výlohou mají jeden svazek cibule za 4 seny. Náhle na dívku dolehly všechny její starosti. Nechala Tanaku stát na ulici a šla si koupit dva svazky cibule. Okami se omluví, že ho nechala čekat. Tanaka na ni smutně pohlédl, ale její oči zářily štěstím.
Podivný příběh - Pojednává o muži, který se jednoho zimního večera procházel ulicemi Ginzy se svým starým přítelem Murakamim. Mluvili o jeho mladší sestře Čieko. Vyprávěl mu, že jednoho dne Čieko přišla domů jako smyslů zbavená. Její manžel byl za války v Evropě jako námořní důstojník do Středomoří. Dopisy od manžela, které přicházely s železnou pravidelností náhle ustaly. Jednoho dne se Čieko chtěla jet podívat za kamarádkou. Když ale přišla na nádraží, nosič s červenou čepicí ji pozdravil a zeptal se jí jak se vede manželovi. Jakoby nic mu odpověděla, že od něj nemá žádné zprávy a nosič jí řekl, že se za ním tedy zajde podívat. Najednou zmizel. Od té doby se neodhodlala jít na nádraží. Po nějakém čase se vracel kolega jejího manžela a tak mu šla naproti. Slyšela divný hlas, který jí říkal, že její manžel je zraněn na pravé ruce, takže nemůže psát dopisy. Nikoho však neviděla. Ani ne o měsíc později se manžel vrátil, opravdu měl zranění na pravé ruce. Když spolu odjížděli pryč, neznámý nosič zavazadel vstrčil hlavu do kupé a hned zase zmizel. Její manžel se jí pak svěřil, že se mu stávaly podobné příhody, jen s Japoncem s červenou čepicí. A ten muž, Murakamiho přítel, po třech letech pochopil, proč Čeiko dvakrát zrušila tajnou schůzku na hlavním nádraží a nakonec mu poslala krátký dopis, že navždy zůstane věrná svému manželovi.
Nalezenec - V chrámu Šingjódži žil starý mnich. Jednoho dne před chrámem někdo odložil dítě. Mnich ho vychoval. Na mších vždy prosil zbožné lidi, jestli se nechtějí chlapce ujmout. Jednoho dne do chrámu přišla žena, která se prohlásila za jeho matku a mnich jí dítě přenechal. Ta žena ale nebyla jeho skutečná matka. Byla to jen žena, která asi nemohla mít vlastní dítě a zželelo se jí sirotka. Její syn, který vypráví tento příběh se o ní vyjádřil takto: "Víte, moje city k matce se od té chvíle, co jsem se dozvěděl, že nejsem její skutečný syn poněkud změnily. Staly se ještě vřelejší než dříve. Protože od té doby co jsem se dozvěděl o jejím tajemství, stala se pro mně, nalezence, mnohem víc než matkou." Řekl aniž by si uvědomoval, že on sám byl pro ni víc než synem.
Snížek - Pojednává o osudu malého bílého psa, který se zachová zbaběle a zčerná mu kožich. Jeho páníčci - děti - jej nepoznají, a tak se Snížek musí protloukat životem a ulicemi sám. Protože ho mrzí, co udělal, chce to nějak odčinit a začne všem pomáhat. V novinách je spousta titulků o velkém černém psovi - hrdinovi. Nakonec se na Snížka usměje štěstí, a proto, že svou zbabělost odčiní, za své hrdinství získá zpět svůj bílý kožich.
A-BA-BA-BA-BA - Povídka pojednává o Jasukičim, který chodil pravidelně nakupovat do jednoho malého krámku. V tomto krámku byl nevrlý prodavač, na kterého si ovšem Jasukiči zvyknul. V obchůdku však začala prodávat zanedlouho i prodavačova žena. Plachá, milá, roztržitá žena se zvláštním úsměvem a výrazem v očích. Jasukiči si chodíval kupovat cigarety jen a jen kvůli jejímu pohledu. Jednoho dne ji však potkal, měla už dítě. Chovala se najednou úplně jinak. Už to nebyla ta jemná, křehká žena, už to byl jedna z těch statečných dobrých matek. Strašlivých matek, které jsou odjakživa schopny čehokoliv, pokud jde o jejich dítě.
Carmen - Ruská opera přijela až do Tokia. Ten večer dávali Carmen. Vypravěč povídky úplně ztratil hlavu pro zpěvačku, Innu Bruskaju. Však v prvním dějství to nebyla Inna, kdo zpíval Carmen. Inna nemohla kvůli sebevraždě jednoho svého ctitele - carského knížete. Jeho přítel, T. taky patřil mezi její fanoušky. Druhé dějství bylo ještě nudnější, ale do jejich lóže vstoupilo několik cizinců, mezi nimi i Inna. Když se ten večer vrátila do hotelu, rozbila o zeď talíř a jeho střepy použila jako kastaněty. Nepřestala, ani když začala z prstů krvácet.
Ukázka z díla:
Můj host se odmlčel a zamyšleně začal upíjet čaj, jako by si ho teprve teď všiml.
"A řekl jste matce o tom, že nejste její syn...o tom, že víte, že nejste její syn?"Nemohl jsem si tu otázku odpustit.
"Ne, neřekl. Bylo by to vůči matce příliš kruté. Také ona mi o tom až do své smrti neřekla ani slovo. Zřejmě si také myslela, že by to bylo vůči mně příliš kruté. Víte, mé city k matce se od té chvíle, co jsem se dozvěděl, že nejsem její skutečný syn, poněkud změnily."
"V jakém smyslu?" Pozorně jsem se hostovi zadíval do očí.
"Staly se ještě vřelejší než dříve. Protože od té doby, co jsem se dozvěděl o jejím tajemství, stala se pro mě, nalezence, mnohem víc než matkou," řekl láskyplně můj host. Jako by si ani neuvědomoval, že on sám byl pro ni víc než synem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dima Dima | Web | 27. prosince 2006 v 19:53 | Reagovat

Kouknete se na tenhle blog jsou tam spousta anket

2 uzan uzan | Web | 7. září 2016 v 19:42 | Reagovat

pujcky do 5000 [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama