George Orwell - 1984

21. června 2006 v 9:43 | scz |  Čtenářský deník - snad pomůže!
George Orwell
1984
Z anglického originálu Nineteen Eighty-Four, vydaného nakladatelstvím Secker and Warburg v roce 1949, přeložila Eva Šimečková. Obálku navrhl Karel Aubrecht. V Čechách vydlo nakladatelství Naše vojsko v roce 1991 jako svou 6 083. publikaci. Stran 272.
George Orwell se narodil jako Eric Blair v roce 1903 v bengálském městě Motihari. Pocházel z typické nižší střední třídy, která je "chudá" jen v poměru ke třídě, kterou by zoufale chtěla být. Orwell byl postavou kontroverzní a plnou protikladů, a tak není ani tak překvapivé, že po nenáviděné škole nastoupil v roce 1917 díky stipendiu na prestižní a poměrně snobský Eton, jinak vyhrazený dětem z velmi bohatých a aristokratických rodin. V roce se 1920 nechal jmenovat policejním úředníkem v Barmě. Orwell se po odchodu z Barmy rozhodl vydat ve stopách Jacka Londona a několik měsíců strávil životech v chudinských slumech Paříže a Londýna. Z této zkušenosti načerpal látku pro svou knižní prvotinu Trosečníkem v Paříži i v Londýně. V průběhu třicátých a čtyřicátých let vydal několik knih, jimiž se zařadil mezi nejzajímavější anglické prozaiky té doby. Zde nutno jedním dechem podotknout, že právě v tomto období nebyla anglická literatura bůhvíjak bohatá. Díky úsilí českých nakladatelů a překladatelů jsme v poslední době měli možnost některé z těchto románů vidět i v českém překladu: postupně tak vyšly Barmské dny, Bože, chraň aspidistru, Farářova dcera a v poslední době Nadechnout se. Již dříve se v českém překladu objevila reportáž Hold Katalánsku, popisující Orwellovy zážitky z občanské války ve Španělsku, kde bojoval v trockistické frakci a jen těsně se mu podařilo uniknout komunistům. Již předtím vyšly Orwellovy eseje, které alespoň z literárního hlediska představují patrně vrchol tvorby.
Obsah díla:
Winston Smith žije v Oceánii, jedné ze tří velmocí, které existují v Orwellově utopickém světě. V této zemi vládne svou neomezenou mocí Strana, v jejímž čele stojí (snad) imaginární postava Velkého bratra. Velký bratr tě sleduje! Heslo, které občané Oceánie spatřují mnohokrát denně na plakátech s údajnou podobiznou Velkého bratra v nadživotní velikosti. Ve Winstonově bytě, stejně jako v bytech ostatních členů Strany a na veřejných prostranstvích, jsou umístěny obrazovky, které nepřetržitě sledují veškeré dění ve svém dosahu. Záznamy obrazovek sledují příslušníci Ideopolicie, kteří se snaží odhalit jakýkoliv zločin proti Straně (ideozločin). Jedinými občany, kteří nejsou tak důsledně sledování, zůstávájí dělníci - proléti. Jejich životní podmínky jsou ale tak bídné, že opravdu nemají myšlenky na nějaký ideozločin. Navíc jsou dokonale ovládáni stranickou propagandou a slepě věří smyšleným úspěchům, které se dozví z obrazovky.
Oceánie je ve stálé válce s jednou ze zbývajících mocností. Strana si tak dokázala najít cíl, na kterém si můžou občané vybít zlost. Nenávidí nepřítele a zákonitě musí milovat Stranu, která je chrání. Strana kontroluje všechny zdroje vědění (noviny, knihy) a dokáže tak podkládat veškerá svoje lživá tvrzení pravdivými důkazy. Strana mění minulost, aby odpovídala současnosti. Winston je jedním z mnoha lidí, kteří pracují na změnách minulosti. Ví co je jeho prací. Ví, že tím obelhává všechny ostatní občany. Snad proto se rozhodne psát si deník jako poselství budoucím generacím. Tímto prvním Winstonovým ideozločinem v podstatě začíná celá knížka i Winstonův skutečný život. Do té doby byl jen poslušnou loutkou v rukách Strany. Chtěl něco změnit. Věděl jak je to beznadějné a přesto to zkusil. Seznamuje se z dívkou, která se do něj zamilovala. Tajně se scházejí, prožívají nádherné dny. Domnívají se, že dokázali získat kontakt s tajným podsvětím. A nakonec je všechno jinak ...
Jejich domnělý komplic O´Brien se ukáže jako člen Strany a Winstona čeká hrozivý výslech, hodiny mučení, bolesti. Nakonec i Winston podlehne a je jako člověk degradován výplachy mozku O´Briena na pouhou ovci, která začne Velkého Bratra milovat.
Ukázka z díla:

VÁLKA JE MÍR

SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA
Winstonovy nohy pod stolem sebou křečovitě škubaly. Nepohnul se ze svého místa, ale v duchu běžel, rychle běžel, byl v tom davu venku a jásal do ochraptění. Opět pohlédl na portrét Velkého bratra. Kolos, který dobyl světa! Skála, o niž se roztříštily asijské hordy! Napadlo ho, že ještě před deseti minutami - ano, před deseti minutami - měl v srdci nejistotu, protože uvažoval, zda zpráva z bojiště oznámí vítězství nebo porážku.
Od prvního dne na Ministerstvu lásky se v něm mnoho změnilo, ale ke konečné, nevyhnutelné, uklidňující změně došlo až teď.
Hlas z obrazovky stále ještě chrlil hlášení o zajatcích, válečné kořisti a vraždění, ale řev venku trochu ztichl. Číšníci se vraceli ke své práci. Jeden se blížil s lahví ginu. Winston ve svém blaženém snu ani nevěnoval pozornost tomu, že mu dolévá sklenici. Už neběžel, ani nejásal. Byl zase na Ministerstvu lásky, všechno bylo odpuštěno, duši měl bílou jako sníh. Stál před soudem, přiznával všechno a každého obviňoval. Šel bíle kachlíkovanou chodbou a měl pocit, že svítí slunce. Za ním kráčel ozbrojený dozorce. Dlouho očekávaná střela mu vnikala do mozku.
Vzhlédl k té obrovské tváři. Čtyřicet let mu trvalo, než pochopil, jaký úsměv se skrývá pod černým knírem. Jaké kruté a zbytečné nedorozumění. Jak sveřepě a tvrdohlavě prchal před laskavou náručí! Dvě slzy, nasáklé ginem, mu stékaly ke kořeni nosu. Ale to bylo v pořádku, všechno bylo v pořádku, boj skončil. Zvítězil sám nad sebou. Miloval Velkého bratra.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nelis Nelis | 15. února 2007 v 16:10 | Reagovat

Moc pěkný referát,jen knížka "Trosečníkem v Londýně a Paříži" se ve skutečnosti jmenuje "Na dně v Londýně a v Paříži"

2 secoro secoro | E-mail | Web | 1. září 2011 v 0:37 | Reagovat

opravdu depresivni cteni, moje recenze zde http://profiblog.cz/2011/08/31/citarna-1984/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama